Evropská unie přichází se spoustou právních předpisů, které jsou často kritizovány za příliš byrokratické a znesnadňující nám život. Evropská komise však může navrhovat evropské zákony pouze tam, kde je třeba nastavit společná pravidla pro všechny členské státy, neboť je to ku prospěchu evropských občanů jako celku.
Co je to ale vlastně ta meditace, slýchám poměrně často. A nedivím se, v ČR je mediace poměrně nový institut. Zkráceně se jedná o mimosoudní řešení sporu mezi lidmi za asistence nezávislé a nestranné osoby, tedy mediátora. Cílem je dosažení dohody, která je přínosná a přijatelná pro všechny zúčastněné.
Jako OSVČ pracuji jako těhotná co nejdéle to jde. Mám svou práci ráda, dělám často z domova a nechci o ni přijít. A taky, peněžitá pomoc v mateřství není nic moc, stejně jako rodičovský příspěvek, oba mi činí 7.600 Kč, což je sice příjemné, dostat nějaké peníze od státu, nicméně na živobytí to nestačí a to mám to štěstí, že na to jsme s manželem dva.
Jet k moři či nejet? Pořád jsem si říkala, že ho nepotřebuji, že je Klárce teprve rok, že v červenci je moc teplo a plno lidí. No, a pak jsem si uvědomila, že prostě k moři chci jet. A to rozhodlo. Manžel narychlo zařídil dovolenou přes svou známou cestovní agentku a začali jsme se těšit. Co sbalit? Musím být na všechno hlavně připravená, přece jenom jsme s Klárkou ještě nikde nebyli. Těšení však převážilo.
Pocházím z Jablonce nad Nisou a do komunální politiky jsem zde mimo jiné vstupovala se zájmem zjistit, jestli to tu je skutečně skoro vše pod taktovkou Miroslava Pelty a název Peltov je používán lidmi oprávněně. Miroslav Pelta je zde řadovým zastupitelem za ODS, ODS je v koalici a má pozici primátora a jednoho ze tří jeho náměstků.
S blížícími se krajskými a senátními volbami se zamýšlím nad tím, jaké politiky bych si vlastně pro naši společnost přála a jak politiky prozatím vnímám. Není mi jedno, jak je naše země spravována a věřím, že by to nemělo být jedno nikomu z nás. Často se setkávám s názorem, že „k volbám tedy určitě nepůjdu“ a že „to je stejně jedno, kdo se tam dostane, stejně se nic nezmění“ či „politika je špinavá a není dobré si s ní špinit ruce a slušný člověk v ní nic nedokáže“.
Jak je výstižně vysvětleno na stránkách Franka Bolda, v demokratickém státě by měla být možnost občanů podílet se na rozhodování o záležitostech týkajících se místa, ve kterém žijí, zcela samozřejmá. Proto také Listina základních práv a svobod říká, že občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
V letadle do Kodaně se těším, že zjistím, jak to ti Dánové dělají, že se umisťují již řadu let jako nejméně zkorumpovaná země. Ještě v českých novinách se děsím titulku „Advokáty už stát nebude muset soutěžit“ pojednávající o tom, že stát si bude moci vesele vybírat své známé advokáty pro poskytování právních služeb (zákon sice pojednává o právním zastoupení, ale známe českou vynalézavost o tom, využít výjimek ze zákona na maximum). Ale zpět k Dánsku.
Často se lidé ptají, zdali má smysl být členem Evropské unie například v situaci, kdyby Česká republika již nebyla čistým příjemcem z rozpočtu EU. Stejně tak jsou často nespokojeni s příliš vysokou nebo zbytečnou regulací EU, která má bránit podnikání. Regulace a koordinace přitom může našemu hospodářství pomoci.
Česká republika je dle Ústavy, kterou jsem se učila před přijímacími zkouškami na Právnickou fakultu zpaměti, právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Wikipedie pak říká, že předpokladem fungování právního státu je právní jistota, tedy zejména jednoznačnost a vymahatelnost práva a nezměnitelnost právního řádu. Jak je tedy možné, že poslední dobou více a více nejen politických debat začíná slovy„Víte, na to jsou různé právní názory“?
Tento týden jsem měla tu čest účastnit se diskuse v rámci konference FORUM 2000 na téma Korupce jako protitransformační síla. Nejvíce mne zaujal lidský přístup moderátora, ředitele Asijské univerzity v Thajsku, pana Viphandha Roengpithya, u něhož jsem doufala, že bude mít evropskou zkratku svého jména, obávajíc se, jak si jeho jméno zapamatovat.
ČR, jak bývalo v době přístupových jednání do EU dobrým zvykem, se rozhodla splnit svůj domácí úkol na jedničku s hvězdičkou a přijala v roce 2002 zákon zavádějící profesionální službu státních zaměstnanců odpovídající evropským demokratickým standardům. Účinnost tzv. služebního zákona (tedy doba, od které je nutno podle právního předpisu postupovat, resp. ho používat a dodržovat) byla stanovena na 1.1.2004.
